Jurkovičova vila
Přejít na
samostatné stránky Jurkovičovy vily zde
Jana Nečase 2, Brno-Žabovřesky
+420 532 169 501/502
jurkovic@moravska-galerie.cz
Jurkovičova
vila má své samostatné stránky, na kterých naleznete všechny
potřebné informace. Vila je pro veřejnost opět
otevřena od 1. dubna 2011. Prohlídku vily je možné objednat přes rezervační
formulář. Rezervace předem je nutná.
Otevírací doba
(Duben - říjen) Úterý - neděle 10.00 - 12.00 h a 12.30 - 18.00
h
letní sezóna začne od pátku 13/4/2012
(Listopad - březen) Čtvrtek - neděle 10.00 - 12.00 h a 12.30 -
16.00 h
Prohlédněte si fotografie vily:
O objektu
Jurkovičova vila je jednou z nejvýznamnějších
architektonických památek přelomu 19. a 20. století
v Brně. Spolu s realizacemi Jurkovičových návrhů na
Pustevnách, v Luhačovicích a na zámku Nové Město nad
Metují tvoří páteř jeho dochovaného díla v České republice.
Tato architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako
vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické.
Přestože větší část aktivního života strávil Dušan Samo Jurkovič
(1868 - 1947) na rodném Slovensku, zapsal se vedle Jana Kotěry
jako jeden z nejvýznamnějších architektů působících
v českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Pro
brněnské stavebníky navrhl na počátku 20. století několik staveb.
Nejvýznamnější památkou Jurkovičova působení v Brně však
zůstává vila, kterou si v roce 1906 navrhl a postavil na
lesním svahu nad řekou Svratkou, na okraji tehdy ještě samostatné
příměstské obce Žabovřesky (ul. Jana Nečase 2). Realizoval
v ní manifestačně své dosavadní poznatky a modelovou
představu vily. Hlásí se v ní k anglickému hnutí Art
& Crafts s jeho návratem k tradici bydlení,
k řemeslům, k sepjetí toho, co my nazýváme volným
a užitým uměním. K této osobité parafrázi anglické vily
se Jurkovič dopracoval díky svým dosavadním osobním zkušenostem
s řemeslem, ale také jí zhodnocoval své vídeňské školení
u Camilla Sitteho, prohloubené studiem prací Edgara Wooda, C.
R. Mackintoshe a zejména H. M. Baillie-Scotta (jeho studie Dům
a zahrada vyšla v českém překladu v roce 1910 péčí
Laichterova nakladatelství).
Již zasazení vily do krajiny je výsostným tvůrčím činem,
v němž se Jurkovič projevil jako jeden z nejcitlivějších
architektů ve vztahu k přírodě. Lokalita je dodnes
vyhledávaným cílem výletů, nabízejícím blízký les, řeku, bohaté
výhledy. Jurkovič si sám aktivně těchto požitků dopřával. Na
nedalekém břehu Svratky postavil i loděnici, kterou se svými
přáteli využíval. Stavba vily je mezníkem ve vlastní Jurkovičově
tvorbě. Demonstruje vývojový posun v jeho stylu, opouštějícím
počáteční parafrázování dřevěných lidových staveb, jejichž vliv se
tentokrát omezil pouze na základní konstruktivní podstatu.
Po svých zkušenostech z Luhačovic se Dušan Jurkovič rozhodl
použít hrázděnou konstrukci izolovanou a zároveň krytou
korkovými panely, které byly zvenku omítnuté cementovou
a zevnitř sádrovou omítkou. Adekvátně k tomu se snažil
použité stavební prvky co nejvíce zjednodušit, takže
v konečném důsledku se vizuálně uplatňovaly především čisté
bílé stěny domu a z tradičních lidových prvků se stává
jednoduchá geometrická zkratka. Novým výrazovým prvkem je kamenný
arkádový vstup s terasou. Z dispozičního hlediska je vila
důsledně rozdělena na vstupní reprezentačně společenskou část
přízemí, kde zařídil i vlastní výstavní sál, na pracovní část
na patře a soukromé obytné prostory na obou podlažích. Všechny
tyto prostory spojuje hala jako sjednocující princip. Prvky, které
zde aplikoval poprvé, později opět využil při dalších realizacích,
jako byly přestavby zámku v Novém Městě nad Metují nebo
bývalého kláštera na Zbraslavi, stejně jako v obytné
architektuře v Brně i jiných místech (nájemní dům B.
Škardy atd.).